. Ale nemůžeme mít všechno. 
C h o m u t o v - V pátek 24. listopadu uplynulo přesně 50 let od černého dne chomutovského hokeje. Přesně 24. listopadu 1956 v 18.20 hodin havaroval Iljušin Il-12B československých aerolinek u Curychu. Již při nahazování motorů se objevily potíže. Letoun z letiště Zurich-Kloten odstartoval v 18.16. Z motorů se i při letu střílelo a z pravého šlehaly plameny. Bylo rozhodnuto se vrátit, rychlost klesla téměř na kritickou mez. Použitím nouzového pneumatického zařízení byl vysunut příďový podvozek, což mělo brzdící a klopivý účinek. Letadlo se sklánělo a řítilo se k zemi. Motory byly uvedeny do maximálního tahu, ale letová výška už nestačila k vybrání letadla. Letadlo dopadlo na polní cestu 14 km od letiště rychlostí nejméně 300 km/h pod úhlem 45°, praskla nádrž, nastal výbuch a požár. Zahynulo všech 18 cestujících a 5 členů posádky. Mezi nimi tragicky zahynula i část chomutovské výpravy, která se vracela z mezinárodního turnaje ve Švýcarsku. Dodnes na tragicky zesnulé hokejisty a funkcionáře s úctou vzpomínáme. Čest jejich památce
MS v hokeji - bylo mi z toho zle
Mistrovství světa v hokeji je už sice dávno za námi, ale ve mě pořád přetrvává hořkost, kterou mi způsobily výkony našich hokejistů. Je mi sice teprve 18 let a mnoho z vás může namítat, že se v tom ještě nemůžu vyznat, ale k hokeji mě, jako fanouška, dovedl můj otec již v brzkých letech mého života. Poté, co jsem viděl v televizi finále ve Vídni 1996 a o dva roky později dělovku Petra Svobody v Naganu, jsem začal naši zemi řadit mezi špičky světového hokeje.
Bohužel jsem tento názor letos ztratil. A nemyslím si, že argumenty toho typu, že jsme měli nezkušené mužstvo, jsou správné. Myslím spíš, že šlo o hodně špatný výběr trenéra Hadamczika a ten, pokud nezmění svou koncepci trénování reprezentace, měl by odejít. Jestliže dře mužstvo celý rok na Euro Hockey Tour o dno s tím, že trenér zkouší hráče, aby mohl sestavit vhodný kádr pro Moskvu a onen kádr si v osmifinálové skupině nedovede v útočném pásmu přesně přihrát, pak je náš hokej na ústupu.
Pečlivě jsem sledoval obránce Rostislava Kleslu, který se tak tak nakonec dostal do týmu jako náhradník (pokud vím). Klesla udělal možná jedinou drobnou chybu za celý zápas a jevil se mi spolu s Židlickým jako náš nejlepší obránce a to nebyl v prvních zápasech nasazen. Naopak jsem nepochopil výběr 3 hráčů pro šampionát: Bednář, Balaštík, Sýkora. Bednář je podle mě už poněkud starý pro tento druh vypětí. Balaštík měl několik gólových šancí i v rámci jednoho zápasu, ale většinou buď netrefil puk vůbec, nebo s bravurou minul. Sýkora je velmi dobrý hráč v extralize, ale na Mistrovství světa absolutně nemá.
Jsem toho názoru, že pan Hadamczik ani nedokázal tým potřebně namotivovat, protože z hráčů sálalo nadšení pro hru až 5 minut před koncem a to je opravdu pozdě. V některých fázích mistrovství bych krásu hokeje našeho týmu přirovnal k hokejovému umu kádrů Norska či Itálie a v některých ani to ne.
Jednoduše si myslím, že se v reprezentaci musí něco změnit. Připouštím, že jsem pro vyzkoušení jiného trenéra. Českému fanouškovi asi nebývá, než se za své 2 hlavní reprezentace tento rok stydět.
( Omlouvám se, ale vzhledem k tomu, že komentářů je už opravdu mnoho, napište mi prosím, pokud máte nějakou osobní poznámku, na můj mail: Srbic@hotmail.com, děkuji)
Magi exkluzivně: Nabourala do mě rolba
Hvězda největšího kalibru. Zářivý klenot první pražské ligy. Nejproduktivnější hráč Sony Ericsson. To je Jakub Makalouš, kterého davy fanoušků znají pod přezdívkou Magi. Tenhle chlapík, co rozjel v Česku unikátní tréninkový program pro veřejnost, mohl klidně hrát profesionálně. Potíže se zády mu ale zkazily kariéru. Zazářil ještě v Austrálii, pak ale s hokejem definitivně seknul. A nestěžuje si. „Hokej se dá hrát také jen tak pro zábavu a dle mého názoru si to člověk užije podobně, né-li lépe,“ odpovídá značně škrobeně v unikátním rozhovoru. Magi nejdřív potvrdil, že kromě střílení gólů je jeho velkou doménou i schopnost udělat si srandu ze všeho, co se hýbe i jen tak postává. Řeknu vám, zpočátku to byl docela boj. První otázky a hlavně odpovědi jsou proto přepsané autenticky…
„No to jako opravdu minimálně. Spíš jsem to měl rozjetý na NHL nebo na mistrovství světa. Ale zraníš se a neťukneš si, viď…"
Fakt jsi snil i o NHL?
„To ‚kurva‘ od tebe v tom rozhovoru nech, ať všichni vědí, že jsi jenom mizernej sráč! – To je vložená hláška pro Láďu. – Jo, snil jsem o NHL. Zdálo se mi, že jsem mantinel ve Winnipegu a nabourala do mě rolba.“
Takže ses nějak zranil?
„Jo. Ten rolbař koukal do hlediště na nějakou babu a narval mi to přímo do reklamy…“
Aha. Na co jsi dělal reklamu?
„Na McDonald.“
Tos dělal dobrovolně? Chutná ti jídlo z McDonaldu?
„Strašně. Poprvé jsem se s jídlem z McDonaldu seznámil, když jsem nastoupil k Láďovi do auta, které právě sklad McDonaldu připomínalo. Vyhrábl jsem tam nějaký zbytek McRyby a bylo to výborný. Od té doby to jím každý den a necháme si to navážet i do fitness na snídaně po bootcampu. A nesmím opomenout vánoční menu, které konzumuje naše rodina již, dá se říct, tradičně.“
V Austrálii jsi to taky jedl?
„Tam ne, to jsem ještě Láďu neznal. A kvalita junk foodu v Evropě a v Austrálii je dost rozdílná, jsme na tom o dost lépe. To je taková nevtipná zajímavost.“
Máš nějakou trpkou zkušenost?
„Mám. Láďa se mě snažil jednou osahávat.“
To je určitě nemilý. Ale myslel jsem s tím junk foodem v Austrálii.
„Já vím. Ale muselo to ze mě ven, promiň. Ne, snad jen jednou jsem si dal v KFC v Sydney něco, co jsem myslel, že je miska sádla. Tak jsem to vyhodil. Pak jsem zjistil, že to byla bramborová kaše.“ 
Proč jsi vůbec do Austrálie vyrazil?
„Abych se naučil dobře anglicky a poznal novou zemi.“
A hokej?
„Hokej byl výborný prostředek k tomu, aby se to povedlo. A přesně tak to i bylo.“
Jak se shání takové hokejové angažmá v Austrálii?
„Napíšeš emaily do všech tamních klubů, přiložíš výčet své kariéry, statistiky. Pár z nich se ozve. Vybereš si a letíš. Na vlastní pěst.“
Ty sis vybral Sydney Ice Dogs. Musel ses tam nějak předvádět, nebo tě hned brali?
„Šel jsem na trénink a hádám, že kdybych se tam potácel, tak mě asi nevezmou. Ale brali mě hned . Sydney a Austrálii jsem vybral proto, že jsem si říkal: ‚Budeš nejlepší, budou tě brát, budeš oblíbenej, budeš mít vše snazší.´ A nakonec mě tedy překvapila úroveň AIHL. (Australian Ice Hockey League) Mraky Kanaďanů, Švédové, Fini, Rusáci, pár Čechů, Slováků… Kdo by čekal klokaní ligu jako původně já, byl by překvapen. Dokonce jsem hrál proti pár hráčům z NHL. Jeden mi dokonce namazal a dal jsem z toho gól. To tě potěší.“
Kdo to byl?
„Steve McKenna z Adelaide Avalanche.“ (Bývalý útočník Los Angeles, Pittsburghu, Minnesoty a NY Rangers)
Dá se v Austrálii něco hokejem vydělat?
„Dá. Když se jim líbíš a vidí, že něco umíš, máš pozitivní přístup a dobře s tebou vychází, umožní ti trénovat mládež. Mají tam i soukromé hodiny, což u nás není a je to škoda...“
A ty ses jim líbil?
„Naštěstí jo. Hlavně rodiče dětí, co trénuješ, si tě oblíbí hodně, protože vidí jak se jim dítě lepší trénink od tréninku. Nabízejí ti pak různé výhody. Jeden třeba nechtěl, abych odletěl z Austrálie. Říkal, že mi zařídí trvalý pobyt, že tam musím žít. To jsem zvažoval, ale nakonec jsem byl po necelých dvou letech zpátky ani nevím jak.
Proč jsi odtud odjel?
„Měl jsem kontakt přes jednoho Američana, co dřív hrál za stejný tým jako já, do ECHL (americká East Coast Hockey League) do San Diego Gulls. Poslali mi pozvánku na tryout. Věnoval jsem rok intenzivní přípravě, přibral jsem 9 kilo, byl jsem našláplej, ale všechno zhatil úředník US na ambasádě v Sydney.“
Aha, víza, co?
„Jo. Poradil mi letět do Prahy, abych ukázal, že se nebojím vrátit z nějakého důvodu do své vlasti. Že tady mi vízum pak dají. Tak jsem hned letěl do Prahy, kde mi řekli, že když mi to nedali tam, tak proč tady. Takže jsem skončil bez práce a bez bytu s báglama v Praze. Všechny soutěže v Česku už běžely. Tak jsem se nasral a skončil s hokejem definitivně, respektive s ambicemi se tím živit. A nakonec to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké jsem kdy udělal.“
Když už tedy mluvíš vážně, prozradíš, proč ses tenkrát nezkusil prosadit tady místo odchodu do Austrálie?
„Protože jsem na to po tom zranění ještě neměl. Pět měsíců jsem nemohl ani chodit. Pak nula tréninků v letní přípravě. V Chomutově mi trenéři řekli, že jsem šikovnej a že je vidět, že hokejovou chytrostí na to mám, ale že nestíhám. A měli pravdu. Pamatuju si, jak jsem se snažil do týmu prosadit, třeba když jsme hráli mezi sebou na tréninku, hrál jsem naplno. To znamenalo, že jsem na střídačce sotva lapal po dechu. Byl jsem úplně mimo. Pak jsem byl Vláďou R. (Růžička) poslán do Brna, kde se mi bolesti zad zase malinko vrátily. Říkal jsem si už tehdy, že se na to vykašlu, ale vadilo mi zahodit patnáct let dřiny. Tak jsem přemýšlel, jak využiju to, co umím nejvíc. A ta angličtina mě lákala.“
Aha, takže záda. To přišlo samo od sebe, nebo tě fakt někdo nešikovně narumploval na McDonalda?
„Ne, to jsem si udělal sám špatným posilováním. Otázka je, jestli jsem k tomu neměl predispozice.
Máš s tím ještě dneska potíže?
„Trochu. Ale už jsem to hodil do normálu. Stoprocentní už to nikdy nebude. Ale nevadí mi to absolutně v ničem. Někdy o tom vím, to víš, zdraví a vrcholový sport nejdou dohromady.“
Z Austrálie sis ale přivezl věci, které jsi využil pak tady docela dobře, ne? Bootcamp, školu bruslení…
„Bootcamp byl hodně dobrej nápad. Ale není snadné zavést do ČR něco, co nikdo nezná.“
Potřeboval jsi asi dost peněz, ne, abys to rozjel?
„Na rozjezd bootcampu jich bylo potřeba 0. Stačí přesvědčit ty správné lidi o správnosti tvých postupů.“
Jak vypadá takové přesvědčování?
„Musíš něčemu věřit. Když je ta víra opravdová a budeš o tom někomu říkat, ten dotyčný to pozná. To, že tomu ty sám věříš, utvrdí nebo alespoň nahlodá i jeho samotného.“
Určitě jsi také musel vědět něco o trénování. Přece ti nestačily jen znalosti z hokeje, ne?
„Jasně. Celé to říkám hodně zjednodušeně. Kurzy, certifikáty na FTVS, osobní trénink, cca rok a půl shromažďování informací, zkušeností, kontaktů a samozřejmě taky nějakého základního kapitálu. Není úplně snadné zavést na trh značku nebo firmu.“
Ale tobě se to povedlo. Máš to teď docela solidně rozjetý, nemyslíš?
„Podnikat mě baví. Nemá to limity, pořád je co zlepšovat, pořád se učíš nové věci. Poznáváš nové lidi, na druhou stranu je to náročné na psychiku. A to není jen nějaké klišé. Jsem v hodně věcech po tátovi, kterého si někde klasicky zaměstnaného nedovedu představit. Sebe taky ne.“
Prý se budem jmenovat HC Bootcamps, co je na tom pravdy?
„Záleží na tom, jestli přeplatíme Mexx Reality. Což bude hračka, protože ty kafky se vysypaly do tramvají.“
Bootcamps má přece taky reklamy v tramvajích. I v metru.
„No, ale my jsme šikovnější a necháme si to zaplatit někým jiným.“
Mexx Reality, to je Machy, ne?!
„Jo, to je Machy. Nebo to, co z něj zbylo po té přestřelce na Andělu. Ještě jsem ho neviděl od té doby.“
Co se mu stalo?
„Dave mu prostřelil koleno a Machy spadnul na zem. Ale prej už se udobřili nebo co. Mě je to jedno to je samá hádka, na to já nejsem.“
Proč na něj proboha Dave střílel?
„Protože byl Machy už unavenej a chtěl jít domu místo toho aby šel s Davem do Caribiku. Nebo do nějakýho jinýho klubu. Já nikam nechodím, takže ty jména neznám. Já si hodně čtu knížky.“
A proč Dave střílel zrovna do kolena? Vždyť mu mohl zničit kariéru!
„Ta už je dávno zničená.“
Čím hlavně?
„Tím, že Machy dostal možnost chodit na bootcamp do Ládví a je línej nastoupit. Má to na háku. A asi taky tím, že se Mexx vysypali do tramvají a ufinancovali by Machymu maximálně krajskej přebor. Hlavně ať to tu berou lidi ze srandy, nebo mi nikdo nepřihraje do konce sezóny. Jen Hery ať si to bere jak chce. Neee, zase vtip.“
Krajský přebor je víc, než první pražská liga, ne?
„No já nevím co je víc, na to jsi ty odborník.“
To je fuk. Stejně, kdo by ti přihrával, když ty sám nepřihráváš?!
„No to jo, ty vole! Mám nejvíc asistencí z týmu. Tohle byl trapnej argument.“
Třeba jen spoluhráči doklepávají tvoje nepovedený střely...
„Určitě! O tom ale hokej hodně je, přece. Tohle bych s tebou rád rozebral, ať znají spoluhráči můj názor.“
Povídej!
„Mám pocit, že přihrávám. Můžeš mi to vyvrátit. Hraje se na góly a pro tým. Tak já hraju. Jestli mám pocit, že s pukem dovedu udělat něco líp, než abych ho někomu přihrál, udělám to sám. Aby na tom byl tým lépe. Nevím…“
To zní skoro tak, že to bereš vážně…
„Beru, protože mě to sere! Třeba si hráči myslí, že to, že se nevracím, je něco špatného. Ve Slavii jsem lítal nahoru dolů. Ale tady to prostě není potřeba. Drtivá většina týmů je bezradná, když jim někdo zůstane za zádama. Jestli bych si něco vytknul, tak to není ani to, že se nevracím nebo nepřihrávám. Chtěl bych zlepšit proměňování šancí a líp se ovládat. Jestli kluci chtějí, abych nehrál, protože můj názor je špatnej, tak to pověsím. Ať mi to napíšou mail friskyarewe@seznam.cz. Nebo ať to dají na diskusi…“
Nemám nic proti. Teď mi ještě pověz, co jsi naposled četl. Když teda čteš knížky místo paření...
„Naposledy jsem četl Alchymistu od Coelha.“
Počkej, ty fakt čteš? Upřímně, to bych do tebe neřekl...
„Co si o mě myslíš? A buď upřímný, sakra! Jako já! Dal jsem ti příklad jak se to dělá.“
Nic ve zlým. Jen mi nepřišlo, že jsi ten typ, co si večer lehne a čte si.
„A jakej jsem podle tebe typ?
Typ aktivního člověka, co furt někde lítá, všechno komentuje a je pořád v pohybu. Čtení mi na tebe přijde moc klidná činnost. Zajímal by mě ale ten Coelho. To je takový podivný a složitý autor, to tě opravdu baví?
„Jo. A to se mi na něm líbí. Já sám jsem složitej, to sis asi všiml z tohohle rozhovoru. Baví mě šokovat, překvapovat, dělat si srandu. A auta. Raději jsem nenápadnej, ale auta si budu kupovat dobrý, protože je mám rád. I když mi to trochu bude kazit mou vizi být nenápadný pro lidi, co mě neznají. A taky mám sen jet rallye.“
Co si má představit slečna, která si s tebou vyrazí na rande, pod tím ‚šokovat a překvapovat‘?
„Třeba jsem šokoval Ondru, když jsem mu svedl přítelkyni. A překvapil jsem Davea s Buďasem, když jsem s nima nechtěl spát a vykecal jsem týmu, že spali oni spolu.“
To trochu rozveď, prosím…
„No tak to s Ondrou bych nerozváděl, oni se rozvedou sami. A Dave s Buďasem? K tomu se nerad vracím, ale když jinak nedáš… Bylo to v Písku na tenisových dvorcích. Vracel jsem se z Německa a říkal jsem si, že překvapím kamaráda a stavím se v Písku. Mamka Buďase mi řekla, že je Láďa s Otou a Davem na tenise, tak jsem tam za nima jel. A to, co jsem viděl, už nechci nikdy opakovat. Už jsem to řekl policii!“
Zkus to trauma překonat a vykřičet do světa, co jsi viděl...
„A nebude stačit, když řeknu, že položenej empire jsem si představit dokázal, ale Davea v rozštěpu ne?“
Snad jo
